Deník. Zlozvyky, malé hříchy a tajnosti. Máte je taky? ;)
Dnes v mé deníkové rubrice půjdu s „kůží na trh“! :) Je tu další téma na přání – moje zlozvyky, hříchy a malé tajnosti. Taky nějaké máte? Já věřím, že „něco“ máme asi všichni. Takže, čím začít? Třeba tím, že každý ráno, skoro po probuzení, musím sníst kus čokolády. Zdravé zásady jdou stranou, toto je doslova silnější než já! Nebo – miluju horory – ale nezvládám se na ně dívat. V praxi to vypadá tak, že s manželem koukáme na horor a já mám před obličejem polštář, nebo ruku a „když jde do tuhýho“, zakrývám si oči – a pak se vyptávám, co že se tam stalo. :) A dál? Je toho mnohem víc! :) A jak jste na tom s hříchy a zlozvyky VY? Jsem taky moooc zvědavá!
Co si budeme povídat, nějaký ten zlozvyk, hřích, nebo dokonce „úchylku“ – tu máme asi úplně všichni. Je to něco, co nás dělá také jedinečnými a ať to je jak chce, já myslím, že za něco takového se nemusíme stydět… :) Teda, pokud to nejsou bůhví jaké prohřešky – ty velké! :)
Zajímalo vás, jaké jsou ty moje zlozvyky, hříchy a třeba i malé tajnosti – dobře, dnes jsem se tedy pooořádně zamyslela a sepsala jsem seznam. A víte co? Strašně by mě zajímalo, co máte za zlozvyky VY! Je to totiž zábavné číst – a hlavně, člověk pak vidí, že „v tom není sám“. :)
Tak jdeme na to – tady je můj seznam!
- Jak jsem napsala v úvodu, každý ráno, po probuzení, musím nutně sníst něco sladkýho. Ideálně, kus čokolády, na bonbony, to mě moc neužije. :) Takže, ještě, když děti spí, jdu si kus čokoládičky uloupnout. Dělám to každé ráno a už hodně let. Ujíždím si na Tofife, čokoládičkách Lindt a hlavně, na Kinder vejcích. Zjistila jsem, že mi chutnají absolutně nejvíc, mnohem víc, než třeba Kinder tyčinky (čokoládky). Překvapení mě ale nezajímá… :)))
- Čokoládky kradu vlastním dětem. To, co dostanou od babiček, Mikuláše, na Velikonoce… Prostě jim to hezky mizí – oni se často diví a já to svádím na skřítka šotka. Přece se neprásknu, že jo! Co by si o mamince kluci mysleli. :)
- Trpím „přílišnou pořádkumilností“. V praxi to vypadá například takto – manžel pije kávu, položí si někam nedopitý hrnek a než se otočí, je káva vylitá, hrnek umytý, utřený a uklizený. :)
- Spím v posteli se psy /a manželem. :) Jo, vím, psi do postele nepatří – ale ti moji ke mně jo. :) Děti jsem od malička učila na vlastní postýlky, ale pejsci, ti musí být v noci u mě. :)
- „Zamkla jsem?“ zamkla, ale raději to půjdu zkontrolovat… :) Důležitý věci občas po sobě kontroluju, i když si myslím, že jsem je udělala. Taky to někdy děláte? :)
- Strašně nerada jím ve společnosti cizích lidí, těch – které osobně dobře neznám (u jednoho stolu). Jídlo je pro mě až intimní záležitost a chci mít na něj určité soukromí. :)
- Miluju horory – ale nezvládám se na ně dívat. V praxi to vypadá tak, že s manželem koukáme na horor a já mám před obličejem polštář, nebo ruku a „když jde do tuhýho“, zakrývám si oči – a pak se vyptávám, co že se tam stalo. :)))
- Všude chodím zbytečně brzo. A pak čekám. Už v dětství jsem běhala na autobus a vlak s děsným předstihem a pak jsem mrzla na nádraží.
- Občas dětem (a někdy i manželovi) lžu o složení jídla, který jsem uvařila. :) Asi tak – oni spoustu věcí nejí a já to někdy do jídla tak hezky „zamaskuju“, že nemají šanci poznat, že jedí to, co vlastně nesnáší. :) Třeba dám trochu sušených hříbků do karbenátků a dělám, že to je nějaký spešl koření. (Tak a teď si to přečte manžel a mám „utrum“. :)
- Občas mě sužují hypochondrické sklony. Přečtu si – samozřejmě na netu – o nějaký děsivý chorobě a hned ji diagnostikuju – buď sobě, nebo dětem. A hned mám nad čím přemýšlet! :)
- Miluji ořezávání tužek a pastelek. Ani nevím proč, ale tato činnost mě nesmírně baví a naplňuje. :) U nás doma jsou všechny tužky a pastelky neustále v perfektním stavu, do špičky! :)
- Oblečení mám ve skříni srovnané do komínků a podle barev. Fakt. Ja říkám, že trpím děsnou pořádkumilností… :)
Tak, doufám, že jste o mě neztratili dobré mínění. :) Jinak jsem, myslím, holka hodná a spořádaná! :)
